Kdesi a kdysi jsem četl heslo:“ Dokud žijem, Carpe Diem“ (ve volném překladu by se nechalo přeložit „Dokud žiješ, prožívej každý den naplno“). A tak nějak jsem se zamyslel nad tím, jak vlastně takové prožívání naplno zasahuje mezi nás. Naprosto normálně nenormální lidi a co vlastně musíme udělat, abychom si tohoto hesla mohli užívat. A došel jsem po mnoha úvahách k jedinému slovu. Čekat.
Ano opravdu. Čekat. Někdo se může zeptat proč čekat? A odpověď, protože bagr, opravdu není tou správnou. Odpověď je totiž mnohem složitější než by se mohlo na první pohled zdát.
Každý, kdo se byť jen okrajově pohybuje nějakým způsobem v rámci BDSM, velice rychle zjistí, že dobré vyžití vyžaduje komoditu nejvzácnější, nejomezenější a také nejdražší. A tou je čas. Bez dostatku času nejde nic. Vzápětí zjistí, že druhou drahou komoditou je prostor. Tedy místo kde si „hrát“, třetím faktorem je klid bez vyrušování a čtvrtým a však o to více důležitým je duševní pohoda. Tedy vhodná nálada. Sečteno a podrženo zkombinovat všechny čtyři faktory, tak aby plně ladili, je výkon hodný úkolů pro Asterixe. A troufnu si říci, že v běžném životě, který všichni žijeme, tedy práce, rodina, aktivity atd.je možnost sladění těchto čtyř faktorů velmi omezena. Respektive jsou velmi nedostatkové. A tak v podstatě jen plánujeme a čekáme na den, týden, hodinu. Kdy se nám sejdou do jednoho bodu a my naplníme své heslo Carpe Diem. Ve své podstatě jsem všichni tedy čekatelé.
Někdo by mohl namítnout, že při životě v páru, který má nastavená D/s pravidla, je to to snazší. Není. Naopak je to náročnější. Neboť takový pár mnohdy funguje i jako rodina pro děti a každý kdo to takto má, myslím může potvrdit, že své děti upřednostní před svou zálibou. Jelikož zabezpečení jejich potřeb a povinností je věc nadmíru náročná z hlediska komodity nejvzácnější. Tedy z hlediska času.
A tak jsme opět na začátku. Jsme čekatelé. Všichni. Čekáme na vhodný čas, prostor, klid a do toho, ještě mít tu správnou náladu, bez stresu z běžného života.
Otázkou se pak stává to, jestli svůj život opravdu žijeme a nebo jen čekáme na pár chvil, kdy si myslíme, že žijeme.
Bez čekání sepsal Váš Ferculi