Deo dignus vindice nodus

Tak a je to za námi……tedy další focení je za námi a abych byl ještě konkrétnější tak focení vítězů naší soutěže a nutno říci….byl to nářez, jelikož tak super skupinu akčních lidiček, jsme u nás ještě neměli.

Všechno klapalo jak na drátkách, vše běželo jak mělo a snad to byl pro všechny účastníky i báječný zážitek, protože pro nás byl 🙂 Navíc jsem poznal další skvělé lidi, kteří berou život s humorem, nadhledem a střízlivým pohledem, ale dost bylo chvály, pusťme se do důvodu proč plodím tento článek.

Tak nějak jsem si zvykl, že potkávám samé bezvadné lidi, kteří mají vše v hlavě srovnané, mají příjemný přístup k životu a celkově mají zdravý náhled i na vše okolo BDSM, navíc okořeněné tím správným selským rozumem. Prostě, běžné lidi….zcela normální, běžné lidi, které potkáte v davu a ani Vás nenapadne si myslet, že koukáte na nějakého „jiného“ člověka.

A pak najednou člověk dostane ránu, rovnou mezi světla…..a to pořádnou a překvapí jej něco zcela nového……něco tak jiného, že se zarazíte a řeknete…..VAUUUUU miluji své hobby…… Ale berme věci tak jak jdou a to pěkně po pořádku.

Již delší dobu jsem komunikoval se zájemci o větší focení. Vše probíhalo naprosto standardně, vysvětlení, návrhy a protinávrhy, řešení detailů, odsouhlasení ceny, naprosto nic se neodchylovalo od běžného scénáře, neměli žádné zvláštní požadavky, nic exotického….až sem bylo vše jak má být a pak přišla závěrečná schůzka na živo…..

Sraz byl v kavárně, kam jsem se dostavil s pár minutovým předstihem (no někde řekne si, blbý zvyk, ale já si rád vše připravím dřív než dorazí zákazníci).  A čekám….čekám…stále čekám….Po akademické čtvrthodince společensky vhodného zpoždění, si tak nějak říkám, že nikdo nepřijde. Volám na kontaktní číslo…nikdo to nebere. Ale jsem bytost trpělivá a tak jsem si řekl, že než dopiji svou kávu, tak ještě vyčkám….po 30 minutovém zpoždění si tak nějak říkám…Zaplatím a padám, další člověk co se neumí chovat a bez omluvy nepřijde……omyl….právě tehdy totiž se otevřely jámy pekelné a vyvrhly na svět samu matku všech běsů.

Dveře letí dokořán, krokem hřmící bouře do kavárny vstoupila v doprovodu šedé bytosti,  masivní Čumulangma s výrazem běsné saně v přechodu a muskulaturou hodnou kulturisty, to vše oděno do lehké halenky, minisukně a kozačkách tak vysokých, že by se leckterý rybář do nich schoval celý. Nebe potemnělo, obsluha za barem s tichým kňučením raději zalezla, psi v celé ulici utichli a já čekal kdy s příruční kabelky, velikosti lodního kufru,  vytáhne kulomet a nastane masové vraždění…..Hora se pohnula ke mne a šedá bytost jejího doprovodu se tiše plížila za ní…..V kavárně bylo naprosto hrobové ticho….jen slabý cinkot hrnečků, které naráželi na podšálky v třesoucích se rukou dodávalo všemu atmosféru jak z gangsterky……Tak to si představuji nástup apokalypsy…..Ničivou zkázu soudného dne….

Obryně se zatavila u mého stolu. Pohledem spalujícím jak horká láva mi pohlédla od očí, promluvila..a její hlas byl jak bouře čirého ničivého šílenství, jaký umí vyvolat jen ta největší tornáda světa….Ty jsi Ferculi?….Já jsem Amálka…..můj Pán s tebou přišel dojednat poslední podmínky mého focení….

Kavárna se v jediném zlomku vteřiny naprosto vylidnila……

Nevěřícně jsem zamžikal očima…Cože? Subinka?…zaostřil jsem…No ano, na krku má obojek, tohle je fakt subinka….Ze stínů své subinky vystoupila šedá bytost…Zdravím, mne říkají Uter. Snad Vás moje princeznička nevyvedla z míry…no to víte…lidé na to nejsou zvyklý……a jemně ji podrbal pod bradou…asi chtěla vydat lehké příjemné vrnění….no…příměra řvoucího lva vyzývajícího na souboj je přiměřenější popis…..

Uter si přisedl…Amálka však zůstala stát a já si byl jist, že naše jednání opravdu nikdo rušit nebude. A tehdy jsem si uvědomil jak moc miluji to naše D/s focení…..tohle bych jinak nezažil a byl to úchvatný zážitek a velmi nádherné setkání….

Sesmolil, svým hobby nadšený,  Ferculi

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Opravdu ji tak moc potřebuješ? Tak nám napiš. A domluvíme se.