Jsme děti Tonyho DeBlase

Nad zveřejněním tohoto článku jsem dlouho váhal. Ne snad proto, že by byl kontroverzní, ale spíše nad tím, jak jej pojmout. Jak sepsat něco, co by vydalo na několik desítek knih o mnoha set stranách do jediného článku. A nakonec jsem se rozhodl pro kombinaci vlastních poznatků a relativně krátkého článku profesora Stephen K. Steina.

Z toho důvodu se mohou v textu objevit závorky s tučnou kurzívou (xyz). Jedná se o mnou vložené upřesnění či doplnění informace, aby českému čtenáři dávala smysl. Nepředpokládám totiž, že je každý seznámen s podrobnou historií „kožené“ scény a gay barů v USA.

Než však přejdeme k životu tohoto úžasného člověka, je potřeba ještě jednu věc vysvětlit. Jedno pořekadlo tvrdí: „Za vším hledej ženu“, ale v jednom odvětí to neplatí. A tím jsou právě SM komunity (záměrně neříkám BDSM, to je totiž hodně novodobý výraz). Přesněji za vším stojí gay skupiny. Konkrétně jejich odnož, kterým se říká kožené hlavy, kožeňáci nebo kůže a jejich „kožené“ bary. Že nevíte, o čem je řeč? Ani se nedivím. Ale níže najdete pár fotek, pro lepší představu. Jinak výraz kožené hlavy je poměrně starý a dnes už možná používají jiný, ale neměl jsem možnost, do vydání článku, s kýmkoliv z komunity mluvit.

Jednoduše tedy lze říci, že nebýt kožených hlav, koncept SM vzdělávání by nabral hodně let zpoždění. Ale naštěstí tu byly a my díky nim máme principy, postupy a techniky vzdělávání. Máme studijní koncepty. A hlavně názorné postupy a způsoby jejich prezentace. A největším z kožených byl Tony DeBlase. Muž, který se nebál udělat krok do neznáma a stal se legendou. Tak se pojďme podívat na jeho život, alespoň ve zkratce. Tedy ještě moment, musím si lehce rýpnout do určité skupinky. Až vám, milý čtenáři, bude někdy někdo tvrdit, že nejznámější zdobný úvaz vymysleli asijští mistři vázání, tak nemá pravdu. Nejslavnější zdobný úvaz tzv. „diamant či diamanty“ koncipoval právě Tony DeBlase. A to opravdu nebyl Asiat. Ale teď už pojďme na článek.

Článek sepsal profesor Stephen K. Stein.

Tony DeBlase byl přední pedagog v oblasti SM a na konci 70. let minulého století formoval rozvíjející se SM komunity (opravdu SM, výraz BDSM pochází až z počátku 90.let minulého století) hlubokým a trvalým způsobem. Dnes je Tony nejvíce připomínán pro vytvoření Leather Pride Flag (tato vlajka je symbolem koženého fetiše, viz. obrázek níže), ale to je pravděpodobně jeho nejméně důležitý úspěch.

Před rokem 1970 se většina vzdělávání v oblasti SM odehrávala v rámci sexuálních setkání. Lidé se učili experimentováním a sdíleli to, co se naučili. Člověk také mohl pochytit pár triků tím, že bude sledovat ostatní v zákulisí hrstky kožených barů s hracími prostory nebo třeba na soukromém večírku, bude-li mít štěstí, že bude pozván (historie SM večírků v USA je velice bohatá a stojí za samostatný článek, snad jej udělám). Tony DeBlase to změnil. Zavedl totiž přednášky spojené s praktickými ukázkami. A to je dodnes středobod SM vzdělávání. Vytvořil a publikoval také DungeonMaster, prvního časopis věnovaný výhradně SM vzdělávání.

Na počátku 70. let vznikly čtyři nejvýznamnější SM organizace. Byly to TES v New Yorku, Society of Janus v San Franciscu, Tri-State Couples Club v New Jersey a Chicago Hellfire Club. Všechny čtyři kluby učinily ze vzdělávání ústřední součást svých aktivit. Ale nejlépe to šlo a dařilo se v Chicago Hellfire Club, jehož každoroční vícedenní Inferno party, která se poprvé konala v roce 1976, přilákala zkušené BDSM muže z celých Spojených států (formát Inferno party byl velice zvláštní, nejblíže by se dnes dal popsat jako tzv. Con, tedy fanouškovské setkání – občas o něm vykládám na přednáškách, protože popsat se moc nedá, to se musí vidět).

DeBlase byl nesmírně vzdělaný člověk. Však to byl také akademik s titulem Ph.D z oblasti biologie se zaměřením na netopýry. Odtud pochází jeho přezdívka „Fledermaus“, kterou používal jako pseudonym ve svých erotických beletriích. DeBlase se připojil k Chicago Hellfire Club v roce 1971. Díky své akademické a učební praxi pomohl rozvíjet a formalizovat vzdělávací úsilí klubu. A právě formalizované vzdělání se stalo důležitou součástí Inferna party, které představovalo ukázky jak vybavení pro SM, tak techniky a postupů. Po návratu domů se účastníci Inferna podělili o to, co se naučili, se svými partnery a přáteli, a odtud se tyto jedinečné znalosti rozšířily.

DeBlase se stal ústřední postavou této sítě znalostí BDSM. Učil se od ostatních, vyvinul a zdokonalil širokou škálu technik a tyto znalosti široce sdílel. Rozpoznal potřebu podrobnějšího vzdělávání BDSM a cestoval do New Yorku a dalších měst, kde prezentoval semináře a demonstrace BDSM. V roce 1979 založil časopis DungeonMaster, ve kterém se podělil o to, co se naučil, a popsal aktivity BDSM, rutinní i neobvyklé. Byl to první časopis svého druhu. DungeonMaster se zcela zaměřil na techniku a vzdělání. DeBlase naverboval šikovné praktiky/mistry SM, aby psali pro DungeonMaster, a společně pokročili ve znalostech SM a seznámili čtenáře se stále se rozrůstající se řadou hraček a technik, které lze použít v „bezpečném a zdravém SM“, což je termín, který vytvořil DeBlase (tento termín je reálným předchůdcem nám známého – bezpečně, rozumně, se souhlasem ) .

Časopis DungeonMaster se stal fenoménem a vzkvétal. Jenže DeBlase šel ve svém vzdělávacím úsilí ještě dál a vyvinul paralelní iniciativu zvanou Sandmutopia University School of Continuing Education. Výraz Sandmutopia (S and M Utopia) University, nebo SMU, jak to většina lidí nazývala, byla celostátní síť instruktorů BDSM. Počátkem 80. let přednášeli o BDSM snad ve všech městech, kde byli „kožené bary“ a herny. Nabízeli praktické ukázky zavádění katétrů, soundingu, erotického holení, fistingu, mumifikace, piercingu, vázání, vodních sportů a dalších témat. Ale také přednášeli o právu, zdravovědě a psychologii.

Studenti SM University zaplatili 3 $ za přednášku nebo 5 $ za praktickou ukázku. Mohli si také zakoupit kurzy ve velkém za školné 20 USD a obdržet studentský průkaz Sandmutopia University (našel jsem obrázek, jak průkaz vypadal), který jim umožnil vstup na semestr výuky. Instruktoři nabízeli kurzy na různých úrovních a vypůjčili si běžnou nomenklaturu vysokoškolských katalogů, aby postupně označovali třídy jako 101, 201 a tak dále. (myšleno samozřejmě vysokých škol USA)

Velice vtipné bylo školní motto: Studuj, dokud to nebude bolet, a pak ještě dál.

Univerzita SM, která je dnes z velké části zapomenuta, pomohla diverzifikovat a standardizovat vzdělávání v oblasti SM propojením studentů s talentovanými a zkušenými učiteli. (a to všechno bez internetu a mobilních telefonů. Organizování a logistika takovéto akce musela být noční můrou)

Jenže ani to Tonymu nestačilo a šel ještě dál. DeBlase pomohl popularizovat efektní používání vázání, dokonce prodával sadu lan pro začátečníky s pokyny pro vázání (pokyny byly většinou formou fotografií a textu). A právě tímto přístupem a ukázkami formuloval DeBlase asi nejznámější úvaz ve tvaru diamantu.

Tony také vytvořil první komerční instruktážní video, které se dostalo na volný trh.( Jmenovalo se Rope That Works a najdete jej na portálu Vimeo, ale musíte být registrovaní kvůli jeho erotickému obsahu)

DeBlase popularizoval praktické demonstrace, které se staly středobodem vzdělávání BDSM a vrcholem pravidelných setkání stovek místních skupin SM nadšenců. Nabídl techniky a poznatky jak nováčkům BDSM, tak lidem s desítkami let zkušeností. Během svých prezentací kladl důraz na bezpečnost, a to i při zkoumání vnějších hranic hry.

Pochopil, že nejlepším způsobem, jak zajistit bezpečnou hru, je zpřístupnit lidem praktické instrukce spolu s podrobnými diskusemi o technice.

Kromě časopisu DungeonMaster a SM University zorganizoval DeBlase workshopy a semináře na Living in Leather I (1986), první národní konferenci SM (toto je na samostatnou kapitolu, je to úžasný příběh). Během příštího desetiletí zůstala Living in Leather hlavní konferencí SM a inspirovala řadu podobných konferencí. DeBlase organizoval své workshopy do konce 90. let a přitahoval přední pedagogy a moderátory komunity.

DeBlase měl rád jméno Sandmutopia a používal ho pro několik svých děl. Bylo to jméno fiktivní komunity SM, do které zasadil několik svých erotických příběhů, stejně jako jeho zásilkový obchod s hračkami. Jenže Tony ještě nezastavil a udělal další velký krok. V roce 1987 uvedl na trh nový časopis Sandmutopia Guardian. Byl to první, čistě vzdělávací časopis pro všechny lidi, kteří měli zájem o SM. Vymykal se naprosto své době. Zde se mluvilo nejen o sexu, hračkách a postupech, ale i o právu, politice (neplést s dnešním chápáním politiky, v té době se totiž politika přímo dotýkala SM komunit, ale to je na samostatnou přednášku či článek), zdraví a důsledcích hraní.

(Mimochodem, také vytiskli asi nejlepší články o SM technikách, které znám –
Quartermaster’s „Fundamentals of Flagellation“ v čísle 5 (1989) Josepha Beana „ Pleasure Not Panic: The Art of Welcoming Pain“ v čísle 11 (1993) a třídílný seriál Tonyho DeBlase o mužské genitorture v číslech 33–35 (1999).)

Tyto články se nechají volně najít na internetu, ale POZOR. Už několikrát jsem se setkal s tím, že byly upravené a zavádějící, a tudíž pěkně nebezpečné ve svém důsledku.

Tony DeBlase zemřel v roce 2000. Jeho časopisy jej přežily o jediný rok. Ale jeho odkaz žije dál a nezanikne. Je totiž ve všech klubech, hernách a workshopech. Je všude, kde se lidé setkávají, aby se vzdělávali. Všichni jsme tak „děti“ tohoto velkého učitele, jehož odkaz žije stále mezi námi.

Článek pro Vás přeložil a sepsal váš Ferculi

Kožené hlavy – kožeňáci – kůže