Hudba nás provází po celý život. Od naivních dětských písní a melodií až po náročné symfonie. A to, že hudba proniká i do BDSM, je asi známé všem. Mnoho kapel a zpěváků dokázalo do svých písní a klipů zapracovat téma BDSM nebo nějak zakomponovat různé fetiše. A tím nemyslím jen nějaké obskurní elektronické kapely, které zná jen hrstka nadšenců.
No dobře. Ale co to má společného s historií BDSM, kterou se zabývám? Že bych Vám chtěl ukázat nějaké historické klipy s touto tématikou? Dnes ne. Ale mám takový článek v přípravě. Teď se však pojďme podívat na něco hodně atypického. A hodně bizarního. Chopte se šálku něčeho dobrého. Právě začínáme.
Vítejte v roce 1965. Právě vznikla skupina Pink Floyd. Rolling Stones vydávají hit (I Can’t Get No) Satisfaction. Vzniká legendární drogová píseň Mr. Tambourine Man od The Byrds. Na československý trh byl uveden první ženský antikoncepční přípravek – Antigest. Československá televize začíná vysílat Večerníček. Opět je povolen studentský majáles, jehož králem se stává americký beatnický básník Allan Ginsberg. Svět se nachází uprostřed studené války, lidé však volají po svobodě.
A v této změti událostí vzniká první BDSM album. Ne, nejedná se o hudbu pro BDSM. Ale o zhudebněné BDSM. Ano, čtete správně. Opravdu někdo zhudebnil BDSM. Asi si říkáte, že jsem se zbláznil. A že je to všechno jen nějaký žert. No tak není.
Album nese název Tortura: Zvuky bolesti a potěšení, s podtitulem „Faktický živoucí záznam disciplíny a trestu“. A nutno říci, že dopátrat se něčeho bližšího byla neskutečná výzva. Album vzniklo jako oboustranná gramofonová deska. Jako vydavatel je uváděno Bondage Publishing, ale dá se dohledat, že vzniklo ve vydavatelství Flag Publishing. Což je samo o sobě zajímavé, jelikož americké Flag Publishing se běžně něčím takovým nezabývali. Na každé straně alba je 10 nahrávek, které by se daly nazvat skladbou, i když obsahují jen minimum opravdové hudby. Dá se říci, že to, co je na desce, by bylo nejspíše možné slyšet, kdybyste přiložili ucho na stěnu, která sousedí s nějakým žalářem/kobkou.
Poslech nahrávky je docela zajímavý zážitek. Nahrávky obsahují zvuky biče kombinované se zvuky lidské bytosti kňučící v intenzivní bolesti/potěšení, ačkoli některé stopy nepochybně simulují intenzivní „uvolňovací“ reakci. Na obou stranách, minutu nebo dvě před koncem, se náhle objeví trochu klavírního jazzu, který doprovází sténání a úder bičem.
Každopádně deska měla pokračovaní. Respektive bylo vydáno i druhé LP s podtitulem „Večer s markýzem de Sade“. Tu se mi však zatím nepodařilo sehnat. Samozřejmě. Pokud si jej chcete poslechnout, tak prosím 🙂
A to je pro dnešek vše. Snad vás dnešní článek zaujal. A jestli jo, tak budu rád, když se stanete našimi příznivci na Facebooku a Instagramu. A samozřejmě, když si uložíte naše webovky.
Na výlet do historie vás vzal Váš Ferculi.