Je zvláštní co dokáže přinést ten okamžik mezi dnem a nástupem noci. Ten zvláštní okamžik, kdy poslední paprsky slunce zaplují za obzor a nastolí se noc…Mne tento okamžik přinesl do cesty nevídaný pár. Dva lidi, kteří mi přišli tak vyjimeční, že jsem se přímo o nich rozhodl psát. Jsou důkazem nezkutečné síly, pochopení a souladu. Velmi jedinečného souladu…jelikož je u nich téměř naprosté ticho i když žijí a dýchají v rytmu BDSM…..
Vše začalo nevinně…zprávou…takovým tím běžným dotazem na focení se spoustou otázek. I když vše nebylo tak běžné, dotazy byli formulovány zcela jasně, úhledně, zcela bez gramatické chyby a velmi zajímavě stylově psané….a věřte mi, že je to docela vzácnost, dostat dnes takto úhledný email.
Jako vždy jsem odpověděl a požádal o možnost spojit se telefonicky a vše probrat. To však pisatelé odmítli a požádali rovnou o setkání. Kývl jsem na to…proč ne. Je to lepší a víc osobní.
Malá stylová kavárna přesně odpovídala tématu schůzku. Poklidná, s oddělenými boxy…ideální místo na schůzku v rámci tématu.
Usadil jsem se naproti mladému páru a pozdravil. A ono nic, žádná odpověď. Místo toho mi mladík podal cedulku na které stálo: Omlouváme se, ale jsme hluchoněmý pár. Má subinka Vás neslyší vůbec a já mám jen zbytky sluchu a silně poškozené hlasivky……
Údiv na mne musel být velice vidět……hluchoněmý D/s pár? Ihned se mi hlavou začali rojit myšlenky…Jak to provozují bez hlasu? Jen vizuálně? Gesty? Co příkazy? a tisíce dalších otázek.
A započal…rozhovor…tedy spíš dopisování…komunikovali jsem pomocí psací tabulky. Nebylo to lehké, ale bylo vidět, že muž uvažuje velmi logicky a přesně dokáže textem vyjádřit co chce…..Když se probralo vše ohledně focení nedalo mi to a musel jsem se zeptat…..Jak to děláte? Jak spolu komunikujete při hře?
A dostalo se mi naprosto úchvatného zážitky…nekomunikovali žádnými znakovými gesty, ale jen doteky a pohledem…. propojení na duševní úrovni, stoprocentní soulad…..Pánovi vždy stačil určitý styl pohledu nebo jemného (ano opravdu jak vánek jemného dotyku) a jeho subinka reagovala zcela přesně a přitom všem naprosté ticho…..Můj údiv musel být vidět ještě víc….Zcela ohromený jsem se dotázal (napsal) jak se vůbec potkali…..chlapík se usmál…..a odepsal jedinou větou……..Velikou náhodou, když už jsem chtěl vše vzdát….víc říci nechtěl.
Bylo to nádherné setkání. Setkání které Vám ukáže, že ať jste na tom jakkoliv, tak protějšek vždy existuje a i když Vám život naloží pořádný ranec omezení a změní žití vzhůru nohama, tak stále si můžete užívat to, kým jste velice hluboce a velice silně….Tak jako oni dva…..