Říká se, že nikdo nedokáže milovat tak hluboce jako lidé, kteří mají ve svém životě D/s soužití.
Říká se, že vanilkový lidé nedokáží pochopit tu hloubku souznění, důvěry a citu, která panuje mezi D/s páry. Nikdo prý nedokáže tak milovat a stejně tak i nenávidět. Jsme prý lidé extrémů.
A tak já se dnes rozhovořím i jednom z extrémů se kterým se setkávám. I když, těžko říci, jestli je to extrém. Možná je to častější jev, než si chceme připustit.
Potkávám se s různými lidmi už různě dlouho. Spousta z nich je D/s. Avšak stále častěji se mi jedna i druhá strana svěřuje s tím, že se dostávají na jakési rozcestí. Na rozcestí, které je vede k zániku nebo snad vyhoření. Ano ztrácí své D či S….Trvale, navždy a nenávratně. Svůj jev popisují, jako chytání vody do dlaní….Vždy ji chytí a ona vždy odteče……
A tak se ptám sám sebe. Je možné trvale ztratit svou dominanci či submisi? Lze o to vše přijít? A čím to je? Je to vyhořením? Ztrátou určitých emočních aspektů v nás? Vývojem a tlakem společnosti na to co je nám přirozené? Tedy na dělbu rolí. Nebo snad je to přirozený vývoj, ke kterému to vše má směřovat? Ano, lze svou dominanci či submisi potlačit, na dlouhou dobu potlačit, ale lze o ní trvale přijít?
Na základě mnoha rozhovorů se domnívám, že lze. Děsivé že ano. Není to jak záblesk z čistého nebe..teď jsem dominantní a druhý den už ne….Ale je to pozvolný plíživý vývoj. Zvláštní je, že z mého úhlu pohledu a zdůrazňuji, že z mého pohledu, je to jev častější u subinek než subíků. A častější u subinek než dominantů či domin. Tam kde dominant vyhoří, což je něco jiného, respektive zcela jiného než ztráta D/s, tam subinka přestane být subinkou. A stane se normální ženou. Milující, ale normální, pro kterou D/s přestane mít váhu a stane se prvně jakýmsi zpestřujícím doplňkem a pak občasnou vzácnou kratochvílí a pak ničím….zájem se ztratí, náhle není čas….není už chuť poslouchat, hrát si, prožívat….
Já osobně jsem vypozoroval několik aspektů, které k této ztrátě vedli. A netřeba říkat, že důsledek pro vztah to mělo téměř v 80% katastrofický. Vzhledem k tomu, že jsem se nejvíce zabýval „zmizením“ u subinek, budu tyto aspekty, směřovat na toto téma.
Ale jednu důležitou věc vytknu, neboť to považuji za nezbytné. Všechny subinky, byli submisivní jen vůči svým Pánům a Paním. Neměli to jako součást svého celkového života.
Běžný život:
– asi nejčastější jev. Běžné každodenní starosti, práce, náplň dne, různé aktivity, které nás zahlcují povinnostmi i radostmi. Je to takový ten běžný nutný stereotyp, který vše zatluče…ať už se jedná o náročnou práci, která vede k častému psychickému i fyzickému vyčerpání. Starost o děti nebo staré rodiče, které vyžadují naší každodenní pozornost. Přestal být čas být subinkou svého Pána. Přestal být čas na vše, aby se stíhalo vše co před nás den klade. Začnou se povinnosti klást, před prožitek. Upřednostní se nutnost před námi samotnými. Být tu pro Pána/Paní se najednou musí začít tvrdě plánovat..něco jako v sobotu od 10 do 15 pak musíme jet k mamince nebo když jsou děti na výletě. Jenže, to nejde. Ta chuť totiž není vždy v čase, kdy si řekneme….a pokud není chuť…není dobrý prožitek, tudíž protože jsem rozumní a chceme prožitek tak to odložíme až bude…..Ale to je kdy?
Nasycení:
– můžete znát deset tisíc technik a metod na vzrušení, můžete neustále hledat co vylepšit, přidat…ale to nezabrání tomu, že se určité věci opakují. Obvykle se toto projevu v kombinaci s nedostatkem času. Spousta technik a her vyžaduje velmi mnoho času a pokud není, máme tendenci sklouzávat jen k tomu „dostačujícímu“ co „teď stačí a stihneme“ protože není čas. A to vše se časem „přejí“. Člověk se jaksi nasytí a pokud se tento jev nechytne v počátku….vše zmizí.
Víc v práci než doma
– tady se jedná hlavně o práci, která je časově náročná nebo konkurenčně tvrdá. Je to taková práce, kam jdeme brzo ráno a vracíme se pozdě odpoledne. Práce kde se neustále musíme prosazovat, rozhodovat, bojovat a je jedno s čím nebo kým….čím víc totiž v takové práci jsme, tím víc tyto „agresivní“ návyky posilujeme, jsou totiž nezbytné pro udržení práce a potažmo příjmu. Jenže čím víc tam jsme a čím víc bojujeme, tím víc se návyky přenášejí i „domů“. Pokud jsem zvyklý bojovat neustále, je přirozené pokračovat v tom i po příchodu domů. A nejednou se příkazy neplní, najednou už to není ta ochota dělat něco pro potěchu Pána/Paní…najednou je tu čím dál víc argumentů, diskuze, hledání chyb v příkazech, neustálé oponování….protože to je najednou přirozené a normální, mám to tak pořád, celý den, tak v tom jen pokračuji…..
Rozcestí
– někdy je život pěkný parchant a to co bereme jako fakticky neměnné zboří jako domeček z karet a tím je právě rozcestí. Subinku pozvolna přestane bavit přístup od Pána/Paní. Začne zjišťovat, že to o čem si myslela, že jí dává spokojenost, ji nenaplňuje a ruší. Některé techniky, který vyhovovali začnou vadit, pozvolna jí začne vadit víc a víc věcí. Začíná pochybovat co se to s ní děje a neví kudy kam. Klade si otázky jak je možné vůbec ty to změny prožívat a kam to povede….Rozcestí je jediná věc, která nemusí vést ke ztrátě submise ihned…je to křižovatka na které subinka začne víc hledat sebe sama, hledat v jiných technikách a prožitkách. Rozcestí je místo, které otevírá obzory a může vše zachovat, ale stejně tak může snadno vést ke konci…..Rozcestí je totiž ten mezidíl mezi zůstat Pánovou subinkou a „povýšit“ vztah na běžné partnerské soužití s občasným (když je čas) vyžitím…ale už ne tak jak by si Pán přál, už se vše musí dohodnout, domluvit, vyjasnitv dát víc jasných mantinelů a hranic a hlavně diskutovat a dát jasná pravidla, která jsou navždy neporušitelná a která na jednu stranu pro subinku přináší nové možnosti, ale pro jejího Pána/Paní může být velmi omezující nebo je zavést do technik, které jim nejsou přirozené.
Jak řekl, jeden můj přítel….promeškal jsem Rozcestí…a pak jsem jen zůstal stát, když mi do očí řekla: „nebudeš nosit bič, žádné ponižování a už nikdy si nikdy nekleknu, bez toho se obejdeš a jinak si to přeci můžeš užít ne?“
Jistě, určitě se najdou další důvody, ale tyto byli mezi lidmi, se kterými jsem ve styku, ty nejčastější. Nemusíte se mnou souhlasit, můžete dokonce tvrdit, že to co píši jsou jen plané řeči a něco takového se stát nemůže…..
A na závěr trochu faktů:
Tyto faktory se objevili u 19 z 21 párů se kterými jsem byl až do půlky letošního roku pravidelně ve styku a to po dobu od 7 do 10 let. Ze zmiňovaných 19 to ke krachu vztahu vedlo u 18 z nich. Ten jeden se změnil celý, dominantní Paní se zapřela a pro vztah a lásku k partnerovi a dětem popřela vše co měla ráda…dosud se drží, ale jak dlouho to vydrží? Kdo ví….
Průměrná doba zániku D/s vztahu…od odhadovaného počátku až do vymizení/rozchodu…trvala 2 roky.
Z mých 21 párů bylo:
13…muž Dom/žena sub
6….žena Dom/muž sub
2….žena Dom/žena sub
Vím, není to žádný vědecký vzorek, spíše jen taková kapka v moři, ale i tak si myslím, že existuje to chytání vody do dlaní….A pro rýpavce…..tohle není pláč, jen předkládám snad zajímavé zjištění.
Snad čtivě sepsal Váš Ferculi